Lucie Vondrová: Zur Schwankung der adjektivischen Deklination im attributiven Gebrauch (Probleme der unscharfen Abgrenzung von "Artikelwort" und "Adjektiv"). FF UK Praha 2009, 153 stran
Posudek diplomové práce
Předkládaná diplomová práce se věnuje skloňování adjektiv v přívlastku, které bývá v prostředí němčiny jako cizího jazyka vyučováno poměrně jednoduše, takže může na první pohled vznikat laický dojem, že na tomto jevu v němčině není prakticky co zkoumat. Autorka práce ukazuje, že variace jazyka je hodna výzkumu i u této proměnné a že kvantitativní (variační) lingvistika má co nabídnout.
Práce je vystavěna standardním způsobem. Na shrnutí teoretických poznatků
navazuje empirická část, v níž jsou prezentována shromážděná data. Ta jsou průběžně
analyzována. V návaznosti na tyto analýzy celou práci završují vyvozené závěry.
Formulování cíle práce v úvodu na str. 7 však může vyvolat zavádějící představu - do
popředí je tu stavěna spisovnost, ale při dalším čtení se ukáže, že autorka nenabízí
primárně teoretické pojednání o tomto sociolingvistickém problému, nýbrž že svou pozornost upírá k posouzení spisovnosti konkrétních variant vybraných jazykových
proměnných (právě deklinace adjektiv v přívlastku). Až v tomto kontextu je pak jasné, že
věnovat pozornost standardu bylo a je nutné.
Vzhledem k podtitulu diplomové práce čtenář může dále očekávat alespoň dílčí závěr, který by se vyslovoval k otázce, kudy lze teoreticky vést hranici mezi slovním druhem Artikelwort versus Adjektiv. (Toto otevřené místo se může jevit jako problém v konfrontaci terminologie gramatik a termínů užitých ve stati Thorolfa Hansena).
Takový závěr však v práci vyvozen není.
Autorka problematizuje pojetí standardu jakožto obsahu jazykových kodexů a v návaznosti na model sociálního silového pole standardní variety U. Ammona z roku 1995 resp. později ukazuje, které další faktory o podobě standardu podle jeho názoru
zřejmě spolurozhodují. Ammonův model propojuje s úvahami o konceptuální mluvenosti a psanosti textů, což je záslužné. Jeden z dílčích závěrů tak představuje v této fázi vyslovení hypotézy, že spisovnost je sociálně podmíněná a závisí na druzích textů, jejich pragmatice atd. Na toto místo (str. 14 a 15) je poněkud překvapivě začleněn Hansenův
text, což působí jaksi předčasně a díky stupni podrobnosti ne zcela ústrojně (v kontextu
obecnějších debat o spisovnosti je najednou rozebrán odborný text o zcela konkrétní jazykové proměnné). Na závěr této diskuse možná autorka mohla pro čtenáře
zformulovat, jak přesně ve své práci zachází s konceptem spisovnost; oddíl 2. 1. 2 působí
ve vazbě na tento problém poněkud neukončeným dojm em.
Ammonův model silového pole - a tím přecházím k posouzení analýz zvolených jazykových proměnných - není ale současně úplně stoprocentně zužitkován či "vytěžen".
Uvědomuje si autorka, co chybí? Rekonstrukce gramatického diskursu (až na chybějící
popis deklinace adjektiv v přívlastku po ander-) vyniká pečlivostí. Oceňuji, že autorka zvolila jako vodítko jednotlivé proměnné s jejich variantami, nikoli gramatiky. Výsledky této rekonstrukce tak nabízejí plastický obrázek s rozdíly i v jemných detailech, v nichž se
autoři gramatik při popisu deklinace rozcházejí. Čtenář se v těchto pasážích orientuje snadno a rychle, autorka zvyšuje komfort pro čtenáře i tím, že za každou jednotlivou
proměnnou formuluje dílčí shrnutí.
Dovednosti v zacházení s korpusy autorce umožnily shromáždit velká množství dat, jejichž prezentace a utřídění (společně s analýzou) jsou největším přínosem výzkumu, který nelze v tomto bodě nijak zásadně relativizovat. Oproti gramatikám je obzvláště
cenné např. to, že autorka provedla i kookurenční analýzy a identifikovala některá nápadně stabilní syntagmata. Současně však nutno dodat, že rozbory mohly být alespoň selektivně ještě podrobnější než jen v té podobě, kdy autorka uspořádala výstupy do tabulek s kontrasty kategorií konzeptionell schriftlich, Wikipedie, Goethe a sport. Autorka mohla v tomto bodě předvést o něco samostatnější textovou analýzu.
Z jazykového hlediska je diplomová práce napsána velmi věcně, místy až stroze, a bez gramatických chyb. (Jeden příklad v duchu rčení, že výjimka potvrzuje pravidlo: Na str. 146 nahoře užila autorka ve spojení se slovesem stoJ3en pomocné sloveso haben místo
očekávatelného sein). Strohost jejího odborného stylu možná mohla být zjemněna odlehčenějšími vstupy do kapitol.
Poslední poznámka se týká odborných textů o problému pojednávajících. Ty se v předkládané práci v podstatě omezují na Hansenovu stať. Při samostatnějším hledání však bylo možné najít i (rozsahem) srovnatelné texty novější, např. internetově dostupný text Wiese, Bernd (2004): Zur Systematisierung der Schwankungen zwischen starker und schwacher Adjektivjlexion nach Pronominaladjektiven. IDS-Arbeitspapier.
Závěrem lze shrnout, že by stálo za úvahu najít způsob, jak by se empirické bohatství a poznatky z diplomové práce Lucie Vondrové (doplněné o deklinaci po ander-) daly uvést v širší známost s cílem obohatit diferencovanější přístupy k výuce tohoto jevu v Česku.
To by bylo rozhodně užitečné.
Práci doporučuji bez výhrad k obhajobě a do diskuse navrhuji své námitky uvedné výše.
V Praze dne 16. května 2009 Vít Dovalil, Ph.D.
t~1 .:fG-vcJ~J
UNIVERZi!P, : . .'\;~:_: .. )V.; V PRAZE.
FILOZOriCKp. I.!HZULTA ÚstZ\. S/.~r!;1é1.n~>.;'(;! studií odděle;); );erm:ll,isWty Pmha I. n:iE' . .lana Falacha 2, 11638
