literárně vědná a linguistická Josef Jungmann a obrozenská terminologie

(1)

Specimina Philologiae Slavicae ∙ Band 91

(eBook - Digi20-Retro)

Verlag Otto Sagner München ∙ Berlin ∙ Washington D.C.

Digitalisiert im Rahmen der Kooperation mit dem DFG-Projekt „Digi20“

der Bayerischen Staatsbibliothek, München. OCR-Bearbeitung und Erstellung des eBooks durch den Verlag Otto Sagner:

http://verlag.kubon-sagner.de

Alois Jedlička

Josef Jungmann

a obrozenská terminologie

literárně vědná a linguistická

(2)

SPECIMINA PHILOLOGIAE SLAVICAE

Herausgegeben von

Olexa Horbatsch, Gerd Freidhof und Peter Kosta

Band 91

A L O I S J E D L I C K A

J O S E F J U N G M A N N

a obrozenská terminologie

literárnè vèdná a linguistická

Praha 1948

«

VERLAG OTTO SAGNER • MÜNCHEN

(3)

Bayerische Staatsbibliothek

München

Copyright by Verlag Otto Sagner, München 1991.

Abteilung der Firma Kubon und Sagner, München.

Herstellung: Fa. Weihert-Druck, 61 Darmstadt.

ISBN 3-87690-473-0

(4)

Vorbemerkung zum Nachdruck

Der vorliegende Nachdruck will ein nach Erscheinen sehr schnei]

vergriffenes Werk wieder zugänglich machen, von dem 0• Krällk in seiner Rezension (Nase veda XXVII/3-4, Praha 1950) schreibt:

11Autor mâ obdobnê naukové pfednosti jako F. Vodička; zvlädl dokonale odbornou literaturu predmëtu, i nejodlehlejii, je dû- vérne zdomàcnén v studovanêm materiālu, precisnl methodou do-

spivå к pàdnÿm a prûhlednÿm poznatkûm." (S. 81)

Prof. Dr. A. Jedlicka, der am 20.6.1992 seinen 80. Geburts- begehen wird, konnte ich während meines Prager Aufenthaltes in universitären Veranstaltungen als einen ausgezeichneten Wissen- schaftier und Lehrer, aber auch als einen liebenswerten Men- sehen kennen und schätzen lernen. Er begleitete die Professur für die tschechische Sprache an der Karls-Universität und trat im Jahre 1980 in den Ruhestand.

Neben der Problematik der tschechischen Wiedergeburt, zu d e3 er auch späterhin immer wieder zurückkehrte, hat sich Prof.

Jedlicka einer ganzen Reihe von Themen in Forschung und Lehre gewidmet: linguistische Terminologie im Slavischen; slavische Schriftsprachen (insbesondere tschechische) in ihrer Abgrenzunc und Entwicklung; Stilistik und Grammatik der tschechischen Spr<

che; Probleme der Soziolinguistik.

Durch seine Mitarbeit an führender Stelle in internationaler Wissenschaftsorganisationen hat er die Kontakte zu Kollegen slavischer und westlicher Länder in besonderer Weise gepflegt.

G. Freidhof Frankfurt am Main

1991

(5)

Nachdruck mit freundlicher

Genehmigung von Dilia, Prag.

(6)

000Б0171

A L O I S J E D L I Č K A

JOSEF JUNGMANN

a obrozenská term inologie literárnê vèdná a linguistická

1 9 4 8

NÁKLADEM C E S S É A K A D EM IE V ÉD A U M È N l V PR A Z E

(7)

Obsah.

Ú v o d ... 5

I. Spisovná čeština v období veleslavínském, barokním a obro* zenekém. — Dobrovsky a Ju n g m an n , hlavní p íed stav itelé jazykového déní o b r o z e n s k é b o ... 7

Lexikální preetavba spisovnébo jazy k a obrozenskébo . . . 14

Vyvoj česke naucné prózy v dobé obrozenské ... 18

Jungm annova úéast pfi tvofení ceské term inologie. — Ju n g - m annova naučna próza s terminologii literârnë vëdnou a lin- g u ie tic k o u ... 24

II. Term in, te r m in o lo g ie ... 30

RoztHdëni term inu podle pùvodu a p r a m e n ù ...33

Terminologie t r a d i č n i ... 37

Adaptace t e r m i n u ...43

S l a v i s m v ...45

Neologismy v uzkém slova smyslu. — T ypy tvoreni . . . . 55

Pom ër к pfedlohám. K a lk y ... ... 65

Internacionální t e r m i n y ... ...71

Souhrnná cbarakterietika Jungm annova р о т ё г и к term ino- l o g i i ... 76

Jungm annova terminologie v jednotlivÿch dílech a vÿvo- jovÿch f á z í c h ...82

L i t e r a t u r a ...92

Abecední seznam term in u a r e j s t r i k ... 95

(8)

00050171

Ú v o d .

P roblem atika jazykového vÿvoje obrozenskébo není v podrobnos- tech je štē zdaleka osvètlena. N echybí nám sice celková charakte*

ristik a nàrodnë obrozenskébo jazykového procesu v rám ci synthe- tického zobrazení vÿvoje spisovného jazyka, ale nedostává se detail•

ního zpracování jednotlivych úsekú. Není divu, že dosavadni bada•

telskÿ zájem p o u tala plnÿm právem predevšim otázka lexikální p restav b y spisovného jazy k a v tom to období. 1 ta to práce se zabírá do stu d ia vym ezeného úseku této prestavby, ale chce jej osvčtliti v souvislosti s celkovÿm jazykovÿm vyvojem .

L exikální norm a podléhala v sk u tk u zménám hlubokÿm a p fev rat- nym . Ale zatím co Dobrovského kodifikace archaického sta vu hlás•

kového a tvarového, k te rá se stala nositelkou vyhrocené spisovnosti jazy k a, byla p fija ta tém ër 8 obecnym souhlasem, naraźely novotárské zásahy p ra k tik ú do obrozenské slovní zásoby и nëkterych soucinitelù obrozenskébo jazykového dëni na odpor. Ale vÿvoj dal za p rav d u d n ih é generaci obrozenské, jungm annovské, k terá spojovala poža*

davek slovní ho obohacování s idealem plnë rozvitého, vyspëlého spi- sovného jazy k a. Vëdome byly pritom už teh d y diferencovány a spo•

leënë vyzdvihovány obë vrcholné funkce spisovného jazyka, este•

tick á a th eo retick y odborná. U zpűsobit slovní zásobu ceského spi- sovného ja z y k a к tém to dvëm a vylucnym úkolúm , v y tv o fit básnická synonym a pro ja z y k básnicky a d á t potfebné odborné názvy jazyku vëdeckém u, to b y ly cíle, k teré i svou činnosti praktickou uekutečnoval Jo se f Ju n g m an n . Jeh o pûsobeni bylo v tom to úseku inciativní a vūdči.

Naše práce 8i vãím á obrozenského názvosloví literârnë vëdného a linguistického, ja k se jev í v díle Jungm annovë. Rozbor prvriích po- cátk ú term inologie urëitého oboru je , ja k upozorńuje В. H avránek ve 8b. Spisovná čeština a jazyková k u ltu ra (str. 73), dūležitējši pro historii ja z y k a než pro jazykovou p rax i, pro niž je prospēčnējši vŠim*

n o u ti si vÿvojového úseku 8 teim inologií již vypëstënou a vyhovující úkolúm n a n i kladenÿm . Leč i pfi sledování term inologie nehotové, tep rv e se tvorící, osvëtli se nám mnohé otázky specialnë term ine -

(9)

z kterÿch se obohacování slovní zásoby v o b lasti odbom é term inologie literârnë vëdné a linguistické dálo, a 2. p o stih n o u t spolecné tendence, které tu to term inologii 8 hlediska term inologického vyznaëuji, at' už vycházejí z obecnë dobového nebo individuálníbo р о т ё г и к vëdeckém u jazy k u a slohu. D okladovÿ m ateriál m á vētšinou po v ah u ilustračni, nikoli úplného, vycerpávajícího v ÿ ëtu . Ale i ta k m uže v doplnëni 8 pfipojenÿm abecednim seznamem term in u p risp ët к poznani рй- vodu a vzniku prostredkù z obrozenské slovní zásoby.

Práce vznikla z podnëtu a za vedení prof. D r. B ohuslava H av rán k a, jem už jsem zavázán uprím nym i díky za podporu a zájem , k te ry této práci venoval.

V Praze dne 25. listopadu 1947.

(10)

Spisovná čeština v období veleslavínském, barokním a obrozenském. — D obrovsky a Jungm ann, hlavní

predstavitelé jazykového dení obrozenskébo.

Chceme-li plnë pochopit jazykové dëni obrozenské — a jeho složkou je pfed m ët našeho zkoum ání— , musíme v y jíti od stadii» na nēž doba obrozenská navazuje, at' už jde v jednom pripadč о pfijím ání kladné, v druhém pfípade spiše о kritiku, reakci. Jsou to období, která jazy- koví tbeoretikové i praktikové obrozenšti sam i uvádejí ve v ztah se 8V0U dobou, usiłuj ice o príklon к vÿvojové fázi s bohatëji rozvitÿm i funkcem i spisovného jazy k a, m ajiciho možnost praktického v y u iiti jazykovych prostredkù, a alespon v theorii shodnë odm itajice vyvoj v obdobi в m axim álním oslabením funkčnich m ožnosti а 8 п е р о т ё т ё uvolnënou stabilitou jazyka. Jsou to období zvaná podle predsta- vitelû jazykového déni veleslavinskÿm a rosovekÿm, podle stavu a rozvoje literam i tv o rb y zlatÿm vëkem a dobou ùpadku, podle lite- rárních a filosofickÿch smëru dobou hum ānism u a reformace a dobou protireform acni, barokni. Meznikem mezi tëm ito obdobim i je rok

1620, rok b itv y bëlohorské.

Spisovnÿ jazy k národní jak o nositel a predstavitel jedne casti lite- rám íh o tvorení nezaeáhl ani v ta k zvaném z l a t é m v ë k u v plné mire do všech oblastí, jež prisluSejí rozvitém u spisovnému jazyku. Vyetu- poval 6ice ve íunkci jazy k a úredniho, adm inistrativního, a byl také jazykem prózy náboienské, populam ë vzdélávací a beletristické. Ale ve dvou vrcbolnych funkcích, ve funkci eetetické a theoreticky odbom é, nedosáhl národní jazy k plného uplatnëni. V básnictví a ve vëdecké próze prevládala jeâtë stfedovéká latin a, stejné jak o byla i eoučaeti vyjadfovacího kánonu uëenÿch kruhu tehdejãí spolecnosti. Svuj ja z y k báenicky doba veleslavineká nevytvorila, ponēvadž nevydala veiké báenické osobnosti a velkého báenického dila, v nēmž by jazyk

(11)

o jazyku ustáleném a dokonalém . T ato veleslavínská norm a, ja k 8e jí dovolávalo národní obrození, stala se pevnou oporou a do jisté míry vzorem pro jazy k rozkolísany a poklesly pozdējšim vyvojem a hle- dající v m inulosti posilu a víru. V jednotlivÿch plánech prohibai vÿ- voj jazy k a v tom to období ruznë. V p lán u fonologickém a morfo- logickém к ustaleni, stabilité, v plánu syntaktickém se projevovala vlivem la tiny a latinské periody složitost v ëtn é skladby, v plánu lexikàlnë sém antickém pak pronikání cizích slov, at’ už ve vrstvë vyšši, odborné, nebo ve v rstv ë nižli, konversačni, zde zvlaštē prvkú jazyka nëmeckého. Kodifikace gram atická i lexikální, v m luvnicích Błaho- elavovë a N udoíerského i ve Veleslavinovë Silvë quadrilinguis, do- tv áreji obraz jazy k a, k te rÿ byl brzo p o to m p ru d k ÿ m zásabem mimo- jazykovÿm ve svém vÿvoji pronikavë omezen.

N árodnostní a sociální prem ëny na üzem i ëeekého jazy k a po bitvë b ë l o h o r s k é zpùsobily postupné omezeni funkci národního jazy k a, k te rÿ byl vytlaëen z uživani ve vTStvách eociâlnë eilnējšich (vySSich).

Pom ëm ëdlouho zűstává čeština, bytf ve formē značnē u stm u lé , jazykem úfedního jednani, adm in ietrativ y . Rozloha literám ího tv o ren í je zú ien a v podstatë na oblast tv o ren í populárnê propagačniho 8 т о - tiv y v nejvētši mire nâboienekÿm i a n a projevy báenické se zamë- rením jed n ak exklusivním , jed n ak lidovÿm . V ëdeckÿ jazy k nem á zá*

kladny, z niž by mohi v y ru e ta t. V ëdeckà lite ra tu ra je trad o v án a ja - zyky cizími. N evzniká však an i odbom á lite ra tu ra zam ëreni populari- sujíciho. Oslabe.ni a zūženi, b a zánik nëkterÿch fankcí spisovného jazyka vede к oslabení a porušeni sta b ility , zvlaštē v plánu morfo- logickém a lexikálním . Tehdejši kodifikace gram atické, a zvlaštē lexi*

kální nejsou ideálním i kodifikacem i soudobé norm y, n ÿ b rî souhm em , svodem i tëch prostredkù, které nevznikaji z po treb y literám íh o tvoreni a nenacházejí praktického v y u žiti, jsouce epiše płodem samo- ùëelného v y tv áren í a p íitv á íe n í p rv k û . T oto novotarení v oblasti lexika je ohlasem soudobÿch snah evropskÿch о oëietu jazy k a, ale zá- roven i reakcí n a hum anietické pfetiženi cizími slovními p ro stred k y . V tom to procesu neologieaënim, k te rÿ probíhá tém ër mimo b te rá m í tvorbu a k te rÿ zasahuje zvlaštē jazy k odbornÿ, je tre b a odlišit je h o

(12)

00050171

po éátk y p íedstavované Rosou a pozdëjSi pfekotné novotafeni často bez hlubšich znalostí jazykovych, zacbázející и jebo následovníkü do extrém ních v y strelk ù a libovûle. T akovy je stav jazyka i theore- tického zajm u о nëj a zasahovánf do nčho v dobé barokní, na kterou nejdfíve prim o a p a k k ra jn i oposicí navazuje ve svycb pocátcích ná- rodni obrození.

N a r o d n ë o b r o z e n s k ÿ proces zabírá v národnim životē éeském postupné všechny jeho složky. Složka jazyková je jednou z prvních, k tero u zasahuje. Vÿvoj spisovného jazy k a je v té dobé u tv áren ná- razy cinitelù mimo jazykovych, zásahy theoretikù a p rak t ickÿm uži- váním . Y lastenecká reakce — zprvu jen ve smyslu teritoriáhiím — u p latn o v ala p ro ti germ anisujicim u centralism u josefinskému pravo éeötiny n a b y ti v dosavadních funkcích, a upozornujíc ve formé pro- pagaéné kazatelskych o b ran na bohatÿ rozvoj m inulÿ, na oprávnéné rozšireni i n a dalši funkce. Také osvicenské úsili о vzdélání a povzne- seni lidovych v rstev potrebovalo národni spisovny jazyk jako nastrój evého pusobení. Populárné vzdélávaci próza a lidová beletrie té doby J80U p rv o tn ím i nositeli vyvoje spisovného jazy k a v raném obrození.

К té m to úkolum v p o d staté postaéovaly prostredky jazy k a prejatého z období barokního, k te ry se právé vyznaéoval skłonem к lidovosti.

I jaz y k básnicky setrvával v pocátcích v tradicich jazy k a poesie ba- rokní. T heoreticky zásab Dobrovského pferušuje uzákonénim ar- chaické norm y hláskové a tvarové sbliíování jazy k a spisovného s li- dovÿm . V p o jetí Dobrovského neznam ená však vyhrocení spisovnosti p ríp rav u a predpoklad pro uvedení éeStiny do vyluénycb funkcí spisovného jazy k a. Je jen zachováním stavu jazyka, k tery byl píed vyvojovÿm obdobím , k teré Dobrovskÿ odm ítal. Z tēhož chápání vy- plÿvà i negativní postoj к rozšireni funkcí spisovné éeStiny о jazyk vëdeckÿ. T eprve pokus Ju n g m an n û v a jeho vrstevníku (M. Z. Po- laka) о v y tv o íen í nového éeského jazy k a básnickébo, jakož i úsilí Jungm annovo a jeho stoupencú о éeskou védeckou terminologii, zá- гоѵей se zam ëm ÿm zdurazűováním obou vrcholnÿch funkcí vyspé- lého spisovného ja z y k a , funkce estetické a theoreticky odbom é, pri- spèlo znaëné к roziírení pùsobnosti spisovné češtiny. Rozvoj tëchto snah b y l ovãem závisly n a podm ínkách sociálních, kulturnich a po-

(13)

litickÿcb a m ohi b y ti uspëSnÿ jen p ii soubežnem pronikání národ- ního jazyka do škol, ű rad u , vyšši ad m inist rativ y i jeho zdomácnením ve vyššich v rstv ách spoleëenskÿch, což opët souviselo s prestavbou společenske stru k tu ry . Pozvolnÿm vÿvojem , vyplnënÿm vnējšimi pfckažkam i i v n itín ím i boji, dostávala se vsak spisovná cestina prece do novÿch oblastí a n ab ÿ v ala postupnë všech funkci, prislušejicich vy- spèiému a plnë rozvitém u spisovném u jazy k u .1)

N árodní jazykové obrozeni navazovalo ve svÿch pfípravnych fázích primo na obdobi barokni. N avazovalo na në nejen tim , že v obla&ti prózy i básnietví použivalo z po čatk u v po d statë prostredku jazyka barokniho, aie na druhé stran e i pokracováním v neologisujicim tvoreni baroknich a u to rû , zvlaâtë g ram atik u a lexikografù. Simek, Zio- bickÿ, T hám a zëàsti i Tom sa stoji n a prechodu obou obdobi. Také oni zasahuji ještē neústrojne do vÿvoje lexikální norm y vytváfenim neoloģismu, k teré n ev y p lÿ v aji vždy z praktické potfeby, ale jsou spiče płodem prekotného purism u, samoúcelného jazykového experi- m entování, nepodloženeho m nobdy dostateenou znalosti jazy k a a jeho zakonu.

Do tohoto postupného a prim ého vÿvoje, pfizpùsobujiciho se novÿm možnostem a ùkolum , zasahuji pronikavë predstavitelé dvou fazi obrozenského jazykového déni, D o b r o v s k ÿ a J u n g m a n n . Dobrov- ského postoj к jazy k u byl postoj th eo retik a.T h eo retik a, stojiciho na vÿâi soudobého b ád án í jazykozpytného, obeznalého s pfedm ëtem svého zkoum ani, s ëeskÿm jazykem , v celé jeho šin a podporovaného pomoenou praci žaku a p fa te l. Ja k o osvicenskÿ racionalista vychází Dobrovskÿ z k ritik y soucasného sta v u jazyka. S patfuje v nëm do- vršeni vÿvoje barokniho, k te rÿ o d m ítá . P ro ti nëmu stav i jak o kia- sickÿ vzor dobu veleslavinskou a spisovnou češtinu tohoto ta k zv.

״ zlatého v ëk u “ . N orm u veleslavinskou v jejím celku povySuje na je- diné kríterion pro ja z y k své doby. Ve své gram atické kodifikaci (v Lehrgebäude 1809) uzákonuje vëdom ë a au to ritativ n e tu to norm u v hláskovém a tv aro v ém systém u a odliőuje tim vÿraznë ja z y k 8pi-

60vny od lidového, 8 nim ž se sbližoval pravë v obdobi baroknim .

l) Sr. B. H avrânek, Vÿvoj episovného jazy k a ceského, Č31. vlastivéda, rada I I , Praha 1936, str. 49 пп.

(14)

00050171

Z analysy lexikální norm y veleslavínské dochází к zjištēni slovotvor- nÿch principu pro jm én a (su b stan tiv a a ad jek tiv a) ve své ״Bildsam־ keit der slavischen S p r a c h e ..“ (1799); ty vnašeji ra d do pfekotného novotareni v lexiku a jsou duležitē pro jazykovou p ra x i jungm an- novskou, ale zároven svym zūženym vÿchodiskem , п огтои veleslavínskou, om ezují m ožnosti tv o ren í a o d m ítají váechny prostredky z doby pozdējši, n a p f. i n o v o tv ary K om enského. Neplné rozvití funkcí spisovného ja z y k a v období veleslavínském , zvlaštē funkce theoreticky odborné, nehodnotí D obrovsky negativné. Naopak opírá se о né ve svém nazírání n a omezené űkoly spisovné ceStiny v dobé své. Rovnēž nadm érné m nožstvi cizích slov v lexiku velesla- vínském neposuzuje odm ítave, nybrź p rijím á je jak o d an y fak t i jako argum ent proti purism u baroknim u i soudobém u. Z období barokniho prijím á kladnë to , co je v souhlase s jeho názory. T ak na p f. kladné hodnotí um irneny postoj J in h o K onstance (v L im a linguae bohemicae 1667) v otázce cizích slov, k te rÿ k o n tra stu je se soudobym purism em Rosovÿm .

T aké pro Ju n g m an n a a jeho soucasníky bylo období veleslavínské obdobim vrcholnÿm , obdobím rozkvëtu. Lec nepfijím ali jeho jazyk jako nepíekonatelny a nezm énitelny vzor, n y b rž prenašeli n a nëj me- n tk a svá a vy tÿ k ali ja k o n ed o statk y to , co se nekrylo s jejich chá- pánim vyspélého spisovného jazy k a. P o jetí ja z y k a básnického a vé- deckého jak o vrcholnÿch funkcí spisovného ja z y k a naraželo n a nedo- stateéné rozvití právé téch to funkcí v období veleslavínském , v n ém i byl náro d n í jazy k zvlaštē v literárn í tv o rb é védecké om ezován latinou.

Také pronikající hledisko puristické prenesené na ja z y k veleslavínsky n u tn ë musilo h o d n o tit zvyšeny podü cizích slov v lexiku oné doby zápom é. Т а к dochází na p r. Ju n g m a n n v H istorii1) ke kritickém u po- souzení období veleslavínského: ״ Ż adna soustavná m ath em atik a, fy- sika, logika neb m etafysika, b a ani ja k á jich znam enitá éástk a nám zústavena a td . P íek lád án í m nohé z nëm ciny a latin y i и lepšich spi- sovatelù m nohá cizá slova a cizé m luvení spusoby v jazy k u v e d lo ...“

V pojednani 0 klassicnosti v literature vûbec a zvlaštē českē(ČČM. 1,1827, str. 29 nn.) neprijím á Ju n g m a n n označeni klasičnosti pro dobu vele-

1) J . Ju ngm ann, H istorie lite ra tu ry českē 1825, s tr. 160.

(15)

filosofie nebo system atickÿch véd , bez nichž nem uže b ÿ t skuteénë klasická doba ve vyvoji jazy k a a lite ra tu ry , Úkoly, jež nenašel spiné- ny v dobé starši, klade Ju n g m an n ve shodé я chápáním а 8 ideały sou- dobvm i dobé eve._*

Obrozenskÿ purism us m obl se spiše shodnouti a n av ázati na puris- mus barokní. I když v theorii není ani u Ju n g m an n a období barokní prijím áno, prece jen na rozdíl od D obrovskébo se stav i kladné na pf.

к Rosovi, v nēmž vidi dobrébo znalce jazy k a a jebož m luvnici i slovnik vyzdvihuje.1) Ani Vusína neodm ítá jed n o stran n é, nybrź upozor- ńuje zároven na zamérení puristické a na nékteré zdarilé neologismy.

Mnobem p atm ējši je vãak shoda v jazykové p rax i, kde Jungm ann prejím á nékteré vyrazové p ro stíed k y i ty p y tv o ren í z barokního obdobi ve svém usili puristickém .

Rozdílny postoj к píedcházejícím vyvojovÿm obdobím , vyplyvající z generacních i subjektivních odlišnosti, obraži se ta k é ve vzájem ném pom éru Dobrovského a Ju n g m an n a a v jejich snaženi. Jungm ann diferencuje na rozdíl od D obrovského jazykovou norm u veleslavín- skou, kterou v jejím celku pH jím á D obrovskÿ za nem énnÿ základ i pro jazy k své doby, podle únosnosti vzhledem к úkolum , jež prisuzuje plné rozvitém u spisovnému ja zy k u , n a norm u hláskovou a tvarovou a n a norm u lexikální. P rijím á dusledné jen archaickou gram atickou kodifikaci Dobrovského, hláskovou a tvarovou. Т а se stává znakem zdűraznéné spieovnosti ja z y k a n a rozdíl od zlidovéní rozkolísané norm y barokní. S tává se v ša k ta k é pevnÿm p o jítk em a so u d riay m éinitelem jazykové jed n o ty p ri rozširovani lexikální zásoby pro zmno- iené úkoly spisovného jazy k a. T ento archaickÿ ráz hláskové a tva- rové souetavy, kterou Ju n g m an n , P alackÿ a jin í zdúraznovali jako pevnou a nem énnou ״ form u4( ja z y k a p ro ti ״ obsahu“ , totiž lexikální norm ē, jejiž pretvárení a prem ënu pokładali za znak živēho jazyka, musil b y ti zachováván i p fi se be s mèlej šim slovním novotarení. Zdu•

raznuje to na pr• Ju n g m an n v listé K ollárovi, kde m u v y tÿ k à , te opoušti onu pevnou basi:2) ״ P o v stáv á v m ladšim dorostku nová

1) Sr. 1. c. 8tr. 343.

י) J . Jungm ann v dopiee ze dne 26. 4. 1836, ČČM 1880, 8tr. 210.

(16)

stra n a , ja k oni m yśli genialni, ja k já soudím , nedoucená. T i vse co psáno od Vele61avína, Kom enského a jin ÿ ch podobnych za pedan- tické po važu ji a za brem enné, osvobozují ted y sebe od tëch pout, a p ß i — ja k um ëji, s germ anism y a td . Již każdy te<f sobë filosofem, każdy tv o ri sobë jazy k spisovnÿ dlé vule, od té doby, co se proti obecnë zavedeném u spisovném u ja z y k u ceskému poëalo filosofovati.

(. . .) J á tak é ponëkud uškodil jsem važnosti našich Veleslavínu atd . tvrzenim 8vÿm, že jej ich ja z y k nestaëi nám ke dnešni potrebë; ale já form y jazy k a od nich vzdëlaného svatë jsem šetril, toliko m aterialne jej rozm nožiti usiloval. Toho nuznou po treb u jestë podnes vidim , ale lituji, že se počala i form a t r h a t i . . . “ A Palackÿ spojuje v posudku T rnkova separatistického spisu ״ O ëeském jazyku spisovném“ poža•

davek hláskové a tvarové stab ility 8 pojetím klasičnosti.1) Také pri prejím ání 810 v jinoslovanskÿch nebo dialektickÿch by la zdúrazno- v án a n u tn o st hláskové a tv aro v é transposice na uzakonënou norm u.

J a k je ted y p a trn o , byl p ro ti form ē, hláskové a tvarové soustavë jazy k a, stavën u Ju n g m an n a a současniku v protiklad obsah, m aterie, ted y lexikálné sém antická s tru k tu ra jazy k a. P ro ti požadavku ne- m énnoeti, stálosti, archaičnosti óné, byla uznávána a vyžadovana potfeba vÿvoje a pfem ëny té to . Dobrovekého stanovisko bylo v této zasadni otázce spisovného lexika odliãné. Mluvil z nëho opët theoretik , jehož v ztah к zkoum aném u predm ëtu nebyl podložen ani roman- ticky horoucí láskou к jazy k u , ani neprošel zkouškam i zapasu s ceskÿin 610vem jak o prostfedkem projevu básnického nebo vëdeckého. V lexi- kalni oblasti vyvoj presei archaické pojím ání norm y Dobrovskÿm i jeho odpor к neoloģism am a korigoval jeho pojetí zvlaštē kritickÿm píehodnocením tradice veleslavínské, pri jetim zásady novátorské pri plnení novych úkolu a prihliženim к diferenciaci spisovného jazyka a jeho vyrazovych prostredkü.

l) ČČM 1832, str. 352 nn.

(17)

Lexikální p festav b a spisovného jazyka obrozenskébo.

O tázka lexikální p íeetav b y spisovného jazyka v dobé obrozenské je jednou ze základních otázek jazykového vÿvoje obrozenskébo. Т ак jak o jin é o tázk y , na p r. orthografie, prosodie, vyvolala i ona u sou״

casnikù m nožstvi polem ickÿch a kritickÿch hlasù, k teré 8e zvlaštē d o ty k ały smëlého neologisování. Zatím co se v otazce pravopisu setk a l Ju n g m a n n s D obrovskym na tēže nazorové rovinë a pom áhal p ra k tic k y u v ad ëti D obrovského pravopis analogickÿ p ro ti jeho od- purci J . N ejedlém u, zatim co v prudkém spora prosodickém se theoretick y stav ël s jisto ü pfim ësi citového pfíklonu duraznë za caso- m iru, ale v p rak tick é cinnosti básnické užival tak é principu prizvuč- ného, uzakonëného D obrovskym , v zasadni otázce novoëeského spi- sovného lexika p n jím a l ja k theoreticky, ta k zvlaštē svou činnosti p rak tick o u v prím em p ro tik lad u к Dobrovskému kladnë zásadu neologisování a purism u. Vedle strán k y vëcné zasahovaly ovšem do sporu m ezi starom ilci a n o v áto ry i m otivy jiné, osobni, politické a j.

N a stran ë starom ilcu stali, opírajíce se о au to ritu Dobrovského, zvlaštē J . N ejedlÿ v Cechach a J . Palkovič na Slovensku. P roti nim obhajovali své stanovisko Ju n g m an n , Palackÿ a jiní.

O tázka p re tv á íe n í spisovného lexika zahm ovala v sobë komplex jed n o tliv ÿ ch problém û v nëkolika vrstvách. Šlo p ii ni o celkové po- jím á n í ja z y k a a jazykového dëni, о šifi funkčniho rozpëti jazyka,

0 pfihliženi к jed n o tliv ÿ m funkcim , zvlaštē к jazy k u básnickém u a vëdeckém u, a о paralelní diferenciaci vÿrazovÿch p rostredkù podle prislušnosti к tëm to funkcím . Šlo ve smēru vertikálním о určeni pra- m enù a zdroju, z nichž m ëly b ÿ t potrebné vÿrazové p rostredky pfi- jím á n y , p ri čemž jak o nejožehavejši była p fetfásán a o tázk a neoio- gismû v užšim slova sm yslu a slavism u; a konečnē i p fi p fijeti této zasady bylo tfe b a u v ažo v ati о mire neologisování a slavisování, jakož 1 о zachování hranic jed n o tn o sti a spisovnosti jazyka.

T heoreticky u zn áv al i D obrovsky možnost rozm nožovani slovních vÿrazovÿch pro stfed k ü . P ram eny tohoto obohacováni b y ly v pod- sta tē ty tē ž ja k o v pozdējšim program ovém vytëeni i prak tick ém pro-

(18)

00050171

vádéni u Ju n g m an n a a jeho skoly. N a p rv n í m isto klade obnovování zapom enutÿch zastaralÿch slov, jež sám sbírá, stu d u je a v y s v et luje.

Jin ÿ m zdrojem je m u živa m luva lidová a dialekty, rovnež i jed n o t- livé jazy k y slovanské. T aké tvoreni novych slov D obrovsky zasadne uznává, ale omezuje je prisnÿm i podm ínkam i n ejn u tn ējši p o tfeb y , zákonitosti tvorení a právem tv o fiti. Z ákladním principem novo- tvoreni je princip analogie. R ep erto ár pro d u k tiv n ich ty p u je omezen na ty , jež D obrovskÿ zjistil analysou norm y veleslavinské. T ato kri- teria, získaná ze zuženēho vÿchodiska a vyzkouêená v kritice ncologi- sování barokniho i rané obrozenského, byla p a k m echanicky p ien a- šena zvlašte dogm atickÿm i epigony D obrovského, v Cechach Jan em Nejedlÿm a na Slovensku Jirim Palkovicem , i na neologismy družinv Jungm annovy. P o d sta tu rozporu mezi D obrovskÿm a Jungm annem v otázce neoloģismu však vidim hlavnë v to m , že D obrovskv nerozlišoval nővé vyrazové p rostfedky podle jejich funkéního za- rażeni. Mluvé о p ráv u tv o riti nova slova,1) p n z n á v á je ״ aesthe- tickém u spisovateli“ , dukladném u znalci feci a filosofovi a ko- necné odborném u spisovateli, a to jen v nejnutnčjšich prípadech. K a- tegoricky vsak to to p rav o upírá gram atikovi a lexikografovi. T ím to sam ostatnÿm vytcením spisovatele-básnika a spisovatele-védce sice naznačil rozlišeni funkcni, ale nedotkl se ho již, pokud jd e о vyrazové prostredky. Ju n g m an n a tak é P alackÿ prihližeji n ao p ak , hlavnë ve svych projevech theoretickÿch, к základní funkcni a stylistické diferenciaci, a zvlašte ta k é к diferenciaci pfísluSnych vÿrazovÿch pro- stíedkú. Neologismy, k teré vznikaji, nem ají m iti p la tn o st vseobecnou, nybrž jsou specifikovánv pro jednotlivé funkcni ja z y k y a styly.

״ Prijm ém e je [nova slova védecká] ochotné, ne vubec do m luvy po- epolité, do poesie, do prosy obecne, ale do naucnÿch knih, do vé- deckÿch soustav, do obcovani védeckého“ ,2) tém ito slovy om ezuje Palackÿ p latn o st neoloģismu védeckého jazy k a. T aké Ju n g m a n n roz- Ши je vyrazové p ro stfed k y podle prislušnosti к jazykovÿm v rstv ám a stylum . У zásadních hlediscích osvétlenÿch v Beleuchtung der Streitfrage. . . (1829) n a p r. upozornuje, že botanické a zoologické ter-

x) Böhmische L iteratu r au f das J a h r 1779, s tr. 329 пп.

*) Fr. Palackÿ, ČČM 11827 ,3 י, str. 143.

(19)

m íny Preslovy nej sou urëeny pro ja z y k hovorovÿ, konversacni, ani pro bežnou, lidovou lite ra tū ra . Rovnēž tu naznačuje ukázkou kri- tického hodnoceni hierarchii stylù a hierarchii pfisluSnÿch vÿrazovÿch pros tred ku. Jednotlivé prostfedky m ají své zvlaštni uréení funkéní a stylistické (prvky jazy k a védeckého, poetism y, prvky bēžnēho jazyka spisovného a pod.) a je úkolem ja z y kővé k ritik y zjištovat jejich vhodné uživani a o d m itat mišeni stylù. J in dy stav i ree vázanou proti nevázané. Básnicky jazy k je m u svéprávnym útvarem a Jungm ann stale pocit’uje odtønost lexikálních p rv k u to h o to jazyka od prvkû béiného jazy k a sdčlovaciho. Neoloģismu jazy k a básnického není možno užiti na p f. v jazyce novináíském (״ i m né se libi form y niz- poslán, obezčestiti etc., kterych by básník na svém mietè dobre užiti m ohi; ale bojím se našich nevëdû, aby tak o v ÿ ch perel hned pfed svinë neházeli, a neuživali jich naposledy v slohu novinâfském 44).1)

Ja z y k básnicky m á znak neobyëejnosti, vznešenosti, a prostfedky, jim iž toho dosahuje, zdají se proto n ëk d y ״ cizi, neznám é“ , к dosaženi básnického pathosu je tfeb a uživati ״ vši zálohy jazy k a“ .2) A touto diferenciaci jazy k a a jeho lexikálních p ro stfed k u , к niž pfihliži ve svém vlastnim neologisovani i pfi kritice jinÿch, podstatné se liSi od Dobrovského. Dobrovskÿ na p f. ve svém odm itavém postoji к slože- ninám pfihliži jen к ty p u m tv o íen í,3) Jtm gm ann n ap ro ti tom u vyty- čuje, pokud jde о pom ër к sloienÿm віол^ит, rozdíl mezi feči vázanou a nevázanou.4) C harakteristickÿ je rovnēž Dobrovského názor na typ složenin s blaho- a rozdílny postoj Ju n g m an n u v , ja k ukažem e jeâtë pri rozboru konkretního m ateriału.

O tázky pram enu a zdroju pro lexikální p festavbu spisovného jazyka se Jungm ann dotÿka v souhrané kapitole ״ Dalši obohacování jazyka ceského“ (Slovesnost, 2. vyd., str. 22—24). Pram eny tohoto obohacování jazy k a — a myslí jím hlavné pfijím ání a pfitváfení no- vÿch p rv k u lexikálních, ja k o tom svédei zdùraznëni ״ obsahu“ jazyka — jsou v pofadi Jungm annovë ty to : 1. ״ drahé p am átk y litera

l) J . Jungm ann v dopiec Kollárovi ze dne 4. 1. 1827, ČČM 1880, str. 55.

ג) J . Jungm ann v dopise A. Markovi ze dne 6. I I . 1812, ČČM 1881, str. 526.

•) J . Dobrovskÿ, Bildsamkeit der slavischen Sprache 1799, str. 64, 65.

4) J . Jungm ann, Slovesnost, 2. vyd. 1845, str. 21.

(20)

00050171

tu ry sta re 64, 2. ״ m luva národní“ , 3. ״ cítání spisovatelùv novējšich44, 4. ״ nafeči jinoslovanská44, 5. ״ pfirozenost a v n itfn í obrazovatedlnost ja z y k a íeského44, 6. ״ doslovné prekládání z cizích jazy k ú v 44. Toto po- radi se zcela shoduje 8 obsahlejšim probráním pram enù v polemicky obranné sta ti p ro ti J . Nejedlém u, ״ Böhmische Sprachreinigung“, ve spisku ״ Beleuchtung der Streitfrage44 (1829, str. 65). T am Jungm ann zároven upozornuje n a paralelní snaženi nëmecké, ja k je form ułuje R einbeck v H andbuch der Sprachwissenschaft I I (sr. str. 72). Ale v tēm ž spise (na str. 68) rozvádí Jungm ann vÿklad o pram enech a zdrojích slovní ho obohacování jazy k a ve formé pevnÿch pravidel a ta m pofadí púvodního v ÿ ëtu meni. J e to dáno p atrn ê zamërem o b rannÿm p ro ti nafčeni J . Nejedlého, kterém u pfikládal osten politick ÿ , jak o by analogisté chtëli češtinu pfibližit к ruštinē nebo do- koncé v y tv o fit um ëlÿ ja zy k amalgam aci jednotlivÿch slovanskÿch jazykù. V to m to zm ënëném poradí, které m á b ÿ ti závazné p fi hledani novÿch slovnich p ro stred k ù , jsou položena dila novējšich au to rù hned n a druhé m isto a v lastn i tvorivost jazyka dana pfed nafeči pfíbuzná, jinoslovanská. N a rozdíl od stati ve Slovesnosti se klasifikuji jed- notlivé jazy k y slovanské podle pfíbuznosti a rovnēž to to jejich po-

stupné pofadí m a b ÿ ti zachováno pfi hledání a pfejím ání prvkù.

P latn o st zdrojû, jež — pfevedeno do naši terminologie — jsou ty to : 1. tradice, 2. p rv k y lidové a dialektism y, 3. soudobÿ usus spisovnÿ,

4.

elavismy, 5. neologismy v uzkém slova smyslu, 6. kalky, Jungm ann ve Slovesnosti om ezuje пёк tery mi dalšimi tlum ícím i poznám kam i.

Obzvlaâtë je to zdùraznëni spisovnosti jazyka v jeho ustalené archai-

pu j ici norm e hlaskové a tvarové, již se musi podfiditi novë pfijim ané p rv k y (dialektism y, slavism y). Hledisko puristickS u platńuje Jnng- m ann p fi soudobém spisovném usu a p fi kalcich (fakt sám, totiž pfijim an i kalku, není pro Ju n g m an n a v rozporu s nazíráním purietickÿm ).

U neoloģismu om ezuje produktivnost složenin jen kriterem vhodnosti a nepfikládá zmínku о rozliSeni funkcnim jako pfi vÿkladr. о slože- n inách.1)

Také Palackÿ se n ekolikrát ve svÿch ëlâncich d o ty k á problēmu p retv áíen í obrozenského spisovného lexika. Pfevažne se soustfecfuje

l) Sr. Siovesnost, 2, vyd., 8tr. 21.

(21)

na odbom ou funkci ja z y k a . V strucném űvodé к роки su о kodifikaci terminologie estetické, ja k ji užil ve svÿch pracich krasovëdnÿch, stavi se kladné к neologisačni tendenci ve vëdeckém jazyce. Problé- mem neni mu již prijím ání a p fitv áfen í novÿch vyrazovÿch pro- stredkü, nybrž redukce n a otázku principu a m iry (״ k terak jest nám feč svou m atefskou podlé vëdeckÿch p o tíe b vëku našeho obnovo- v a ti?jak o v ÿ ch v tom pravidel následovati? ja k daleko v tom pokračo»

v a ti? 4‘).1) Odpovêíf n a ty to otázky Palackÿ nepodává. N aznačuje ji však ve svém dalšim članku v ČČM 1827, str. 140— 143, kde m luví о autonom nosti vëdeckého ja z y k a a jeho vyrazovÿch prostredkù.

Neologismy, jsou-li ״ p o treb n é, vëcem prim ërené, urëité, znacné (t. j.ž iv e znaky davajici) a podlé ëistÿch pravidel utv o ren é“ , radi pii- jím ati bez jakéhokoliv jiného omezení do jazy k a, ovšem jen vëdeckého, nikoliv do bežnēho jazy k a spisovného, hovorového nebo básnického.

Vedle všeobecnē prijím aného hlediska p o treb y objevují se v theorii и Palackého i m erít к a jin á , k te rá již souvisí se speciální povahou vÿ- razovÿch prostfedku vëdeckého jazy k a — term inu.

Vj'voj ceské naucné prózy v dobë obrozenské.

O tázka rozširovani spisovného lexika v jazyce vëdeckém nad lexi- kalni norm u veleslavinskou je v tesném vzájem ném sepëti s otázkou vzniku a vyvoje ceské naucné prozy obrozenské. Z požadavku v ë ־ decké prozy psané ceskÿm jazy kem vyp lÿ v a zároven n u tn o st pfijí- m ati a v y tv á fe ti nővé vyrazové pro stred k y , jež ja z y k v té to funkci potíebuje. O d m ítn u tí neologisování naopak znam ená nem ožnost vv- voje jazy k a ve funkci theoreticky od borné. T ento vzàjem nÿ v ztah byl jasnÿ a byl tém ër obecnë uznáván d ru h o u generaci obrozenskou

— Jungm annovou, k te rá si v y ty cila za úkol znárodnêní ceské vëdy.2)

ג) F r. Palackÿ, Okus ceské terminologie fílosofické, obzvlásté krasovèdné, ČČM 1827, str. 104.

י ) Sr. J . Ju n g m an n . Slovesnost, 2. vyd., str. 2.: ״ Jakožto nástroj mâ jazyk po- treku vzdélávání, což se dèje vzdéláváním véd, kterym ź on nastrojem je s t.“

(22)

00050171

N aucná próza p í e d j u n g m a n n o v s k á byla zvlašte ve v rstv ē vyšši, razu vëdeckého, psána v ëtiin o u nëm ecky nebo latin sk y . Pokusy, které se deji o uvedení češtiny do té to oblasti literárního tvofení, maj i zamëfeni popularni a v souhlase se soudobou lite ra m i tvorbou beletristickou jsou urceny zvlašte pro základní pouêení a vzdèlání lidu. Tlumoci ЬшГ základní p o znatky v slabikáfích, pravopisnÿch pfíruckách a m luvnicích, uspokojuji p o tfeb u základního poznani pri- rodovëdnébo nebo právního, popularisují kronikáfské podani bisto- rické. Ćesky ja z y k je nastrojem propagacnë buditelsky zaloźenych obran (Thám , Rulík) a clánku s tendenci vlastenecky oslavnou (Hia- satei). V tëcbto b u d itelskÿch cláncích a obranách je bēžny spisov n у jazyk, vystacující s prostfedky, k teré p fejal z trad ice. У pfíruékách pravopisnÿch a m luvnickÿch je vyznacena odbornost projevu alespoń základní m luvnickou term inologii, k te rá navazuje hlavnë tak é na tradici barokní a tv o fí ta k clánek v souvislém v ÿ v o ji to h o to úseku terminologie až do obdobi jungm annovského. A utori dél pfírodo- vëdnÿch a právnickych, k te rá se bliži svym encyklopedickÿm charak- terem pracím k ru h u Ju n g m an n o v a, M. Šimek v díle K ratkÿ vejtah všeobecne historie prirozenych veci (1778) a J . V. Zlobickÿ v pfekladë Vseobecného fádu soudního (1781) zápasí s term inologii a voli, zvlaštē Šimek, cestu neologisování, neologisování v duchu barokního puris mu. K ritik a D obrovského, k te rÿ pokłada za velm i smëlé psáti vSeobecnÿ pfírodopis ceskÿm jazykem ,1) prenaši se zároven na užiti ceśtiny ve funkci vëdeckého jazy k a vûbec a setrv áv á p fi tom to od- m itavém postoji i p fi posudku M arkovy Logiky ѵ у г о к е т ״ Man soll von solchen Dingen n ich t böhm isch sc h re ib e n /4 do nēhož si stēžuje Jungm ann v dopise M arkovi ze dne 11. 2. 1823.2)

Ale již v tom to obdobi, které bychom m ohli n a z v a ti p ííp rav n y m , ozyvá se ëasté volani po ceské naucné próze, pro niž ovšem je pod- mínkou vytvofení ceské term inologie a ëeského vëdeckého jazyka.

T ak v buditelském dialogu 0 ja z y k u ceském. Rozmlouvání druhé v Hlasateli r. 1806 d o ty k á se této o tázk y Ju n g m a n n : ״ [na to] sam i Cechové sobë nafik ají, že zvlaštē v technickÿch slovich velkÿ nedo-

1) J . Dobrovskÿ, Böhmische und mährische L ite ra tu r au f d. J . 1780, str. 101.

*) ČČM 1883, str. 48.

(23)

statek trp i“ .1) A v Prvotinách r. 1815 šifra -с (R autenkranc?) p ii posu-

20vání stāvu dosavadní obrozenské lite ra tu ry vidi je jí nedostatky a vyslovuje požadavek, aby była ëeskÿm jazykem zpracována pfírodo- vëdna dfla (,,geografie, historie pfirození, fizyka“ ), ponēvadž je jisté, že ״ M ynsterova Kosmografie od Sigm unda m ladšiho z Puchova z latiny p relo žen a... pro naše ëasy, jakžkoli pëknou jest pro X V I. století pa- m átkou, vice se n e h o d i...“ 2) Poíátkové ceského básnictví (1818), které pfinesly vedle píísného hodnocení soudobé básnické tv o rb y ëeské tak é plam ennou vyzvu к v y tv o íen í nővé, silné ëeské poesie, zahm uly do tohoto svého volani i ëeskou vëdeckou prózu: ״ A nf se našincum ani jen jedné dokonalejši geografie, fiziky, technologie, ekonomie, chemie, hystorye pfirození, hystorye vSeobecné a domaci etc. — filo- zofie, m atem aty k y a estetyky ani nespom enu — po tolikerém prošeni i napom inani doëekati nelze“ .3) A z tychź korenu v y rù sta i soustfedëné usili о ëeskou encyklopedii, о niž nacházim e zm ínky v korespondenci i v pam ëtech,4) ale к jejim už uskuteënëni v té dobē ještē nedošlo.

Reali8ace plánu ëeské encyklopedie nebyla však opuštēna, nybrź provedena v jiné podobë. ftad a nauënÿch dël vyšlych z kruhu Jung- m annova je zahájena r. 1820 Preslovÿm Rostlináfem, Jungm annovou Slovesnostî s urëenim pro potfeby školni a M arkovou Logikou, tedy dily ja k pfirodovëdnÿm i, ta k duchovëdnÿm i. Jsou to základní vë- decka kom pendia, shrnující souëasnÿ stav vëdeckého badani a opi- raj ici se tak é o cizi pfedlohy, jež m nohdy kom pilačnim zpusobem zpracovávaji. T hem atická složka u stu p u je pfed složkou j a z y k o v o u , v podstate t e r m i n o l o g i c k o u , v niž se zvlaštē p roj e vu je pfinos au to rû v a puvodnost dila. V znikaji ta k dâle dfla z oborù realnych, k terá pfinašeji ëeskou term inologii ve svÿch oborech (J. S* Presi, V, Sedlaëek, A. Jungm ann). Soubēžnē se na te n to okruh pfipiná skupina m ladsich pracovníku, vycházejících vētšinou z danych základú, ale stale ještč poutanÿch složkou term inologickou, s th em aty zamë- fenÿm i zvlaštē na popularisaci (J. Sm etana ve fysice a astronom ii,

1) H lasatel I, 1806, str. 348.

*) Prvotiny 1815, str. 10.

*) PoÕátkové èeského básnictví 1818, str. 10.

4) Sr. Listy Josefa Jungm anna An toni no vi M arkovi, ČČM 1882.

(24)

K. Am erling / chem ii, zoologii a jinÿch o bo rech, V. Stančk v ana- tornii, F. H ÿna v psychologii a j.).

Ještē vyhranënëjèi, jednoznaënë terminologickou funkci m aji ter- minologické svody abecednë sestavené, obsahujici soubory term inu jednotlivych ùsekû nebo jejich vybër, zvlaštē neoloģismu, s term ino- logickÿmi ekvivalenty cizimi nebo 8e struënou definici, a určujici preenÿ vÿznam term in u nebo diferenciaci term inu vÿznam ovë bliz- kÿch. T akovy je n a p r. Palackého Okus ceské terminologie filoso- fické, obzvlašte krasovëdné v ČČM 1827 nebo ran ÿ Pokus zëeStëni ma- tematickych nàzvù (Dobroslav 1821), Pelikánovo N avríení právnické ëeské terminologie v ČČM 1831 a A ntonina Ju n g m an n a Pfehled jm en neduhù v K roku 1833. T y to terminologické svody nem āji ještē cha•

ra k té r norm ativní, n y b rž jsou 8piše urëeny jako pom ùcky pro poro•

zumëni odborné lite ra tu re pro vzrùstajici okruh vzdëlancu. Pokusy 0 definitivnéjSí zpracování terminologie jednotlivych oborù nebo 1 eouhm në nëkolika vëdeckÿch oborù a sm ërujici již к stabilieaci ter•

minologie jsou d a ta pozdējšiho, kdy je již počatečni kvas term ino- logickÿ tém ër dovráen (Nëmecko-ceskÿ slovník vëdeckého názvoslovi 1853). Zájem o term inologii, dany je jí soudobou potíebou, projevuje 8e i v aspektu historickém . Souvisí pfitom 8 vy vojovou složkou obno- vované term inologie tradični. Tak vznikaj( studie a práce о h isto- rické term inologii n ëkterych oborù (sr. n a p f. T. B urian, Objasnení zastarálych názvú ve váleéném umení Čechūv X V . stol., ČČM 1836, J . Čejka, Sbirka slov a zpüsobn mluveni ze starfch rukopisü lékafskych, ČČM 1848,1853, J . P . K oubek, Ja zyk a technika právnická Slovanúv, ČČM 1839).

Novë v y tv á íe n á ceská terminologie, ja k v onëch dilech, jim ž p n - suzujeme dom inantní funkci term inologickou, ta k v abecedních sou- hrnech, podnícena je slovesnou potíebou nebo z ni vychází a je apli- kována v soudobém literám ím tvoreni nauëném . P rv n í vëdeckÿ časo- pis Krok (1821— 1840 nepravidelnë) a о nëco pozdëji vzniklÿ, ale pra- videlnë a nepfetržitē v y d áv an y Časopis ëeského museum (od r.

1827) poekytují pevnÿ základ vëdecké tvorbë. Clánky a studie v nich uveíejüované m ají ráz inform ativní, referuj ici, posuzující, polemickÿ, jin d y prin ašeji poëàtky sam ostatného vëdeckého bádání

(25)

a vyzkousení novë tvorené ceské term inologie, k te rá se teprve prak- tickÿm u iív án ím stává živou současti spisovného jazyka. Т ак se tam objevüjí práce Jungm annovy, Safaríkovy, K ollárovv, Palackého a jinych.

V ytvorení a ustaleni ceské terminologie je p rv n í podm ínkou pro zdárny vÿvoj vëdecké prozy. Proces term inologisace zasahuje tém ëf všechny vëdecké obory. Neni v jazykovém dëni obrozenském isolován, ale je v űzké souvislosti 8 pfestavbou lexikálni stru k tu ry spisovného jazy k a vubec. ־N a dosaženi jistého vÿvojového stupnë — proces sám není ještē zdaleka ukončen — , po nemž dochází к presouvání zfetele k v an titativ n fh o na kv alitativ n í, ukazuji svedectví soucasníkú, sou*•

činitelu soudobého dëni jazykpvébo i vëdeckého. У letech 1835— 1839 vychází m onum entalni dilo Jungm annovy slovnikárské kodifikace.

У uvodë se Jungm ann zminuje о otázce lexikálni p íestav b y . Prom ëna jazy k a — a v díle lexikografickém je jistë m ínena prom ëna lexikálni soustavy — je znakem iivého jazyka. A zm inuje-ii se zvlašte o funkci vëdecké (״ okres vëd a um ëni“ ), je to dáno nejen osobním vztahem к této otázce, nybrź je tím zároven prokázána životnost a naléhavost probíhajícího procesu. Jungm ann k o n statu je k v a n tita tiv n i rozšireni ëeStiny v této funkci jazyka, neodpovídá mu v šak stejnë intensivni p roniknuti znalosti terminologie do vzdëlanÿch v rstev . S tim souvisi nejednotnost, rozkolisanost a pfekotnost term inologie. Jungm annovo dílo slovnikárské m á napom áhati poznani této nové term inologie a má m írniti pfíliSné novotafení upozornënim n a term in y již existující. Do tčže doby spadaj i i hlasy Jungm annovy a jin y ch buditelu (Palackého) proti extrém ním snahám nëkterych novotáru, zvlaštē tëch , к te n po- rušuji i uzákonênou hláskovou a tvarovou norm u spisovnou. Palackÿ v nëkterych projevech v ČČM a Jungm ann zvlaštē v soukrom ÿch zm ínkách v korespondenci vytyëuje zásady neologisování (v dopise J . Kollárovi ze dne 26.4.1836 a v dopise A. M arkovi ze dne 3. 7. 1842).1) J e si vëdom svého vùdëiho postavení v p íe tv á íe n í lexika p rà v ë pro svou iniciativní úòast, a proto tím vice zkoum á a pfehliži správnost zvolenÿch zásad a nebezpecí extrém ních v y stíelk ü . P rak tick y se ten to

ł) ČČM 1880, str. 210, ČČM 1884, str. 414.

(26)

Jungm annùv korigující a revisni postoj projevuje v 2. vydání Slaves- nosti (1845), 8 nim ž je soubēžne i Markovo pfepracování Logik} v Zá- kiadni filosofii (1844). Zároven 8 tím to posouzenim a zbodnocením do- savadníbo vÿvoje term inologie a védeckébo jazy k a ukazuje na roz- brani ve vÿvoji vëdecké próży i to, že je vysloven novÿ, prehodnocujici požadavek. Z atim co pred dvaceti lety bylo volano jen po vëdë ëesky psané, je n y n í1) vysloven požadavek skutecného s a m o s t a t n é h o v é d e c k é h o b á d á n í , pu vodnosti vëdeckÿch prací,2) a to predpokládá soubor jazykovÿcb p ro stred k ù do jisté m iry dostatecnÿ, hotovÿ a vy- zkousenÿ. Z atim co v dosavadnim vÿvoji, ted y v prvním období, ,.obledy jazykové nad jin é predcily4, je treb a o b rátiti nyní ״ blavní zfetel svùj к vëcem s a m ÿ m ..., šin ti, velebiti a dokonaliti obor панк sam ÿcb“ .2) Tēžište se ted y presouvá se eloźky jazykové, term ino- logické, na složku t h e m a t i c k o u . (Touž tendenci vysledoval a n a j e j i pntom nost v 2 . vyd.S lovesnosti v širšim zaclenëni ukázal J . Dolanskÿ- Heidenreich v clânku Jungm annova Slovesnost z r. 1845, Slavia 18, 1947, str. 161 n n \. S tejn ÿ názor se ozÿva i v Klacelovë úvaze о spi- sech A. M arka a F erd. H ÿ n y (ČČM 1845) a v posudku F. Čupra Fer- dinanda H ÿn y dušeslovi zkušebnē (ČČM 1846), ted y v setkání 8 dfly ještē 8 dom inan to u jazy ko vou, terminologickou. Čupr vychází z obro- zenského vÿvoje od b ad an i fìlologického к poëatkùm poesie a para- lelnë к nëm u prirazuje eoudobÿ vÿvoj vëdeckÿ od usili jazykového к vëdam sam ym . O pakuje ta k vëdomë Palackého zarazeni a nadto v y tÿ k a dosavadním u vëdeckém u vyvoji jednoetrannÿ aspekt hieto- rickÿ, jejž by bylo tre b a p rekonat aspektem filosofickÿm. J e tu na konkretnim pripadë opët provedena k ritik a do8avadniho vÿvoje a jsou zároveá vytëeny nové cesty a ùkoly.

Tak ted y vidim e z dvojiho osvëtleni, 8e zretele jazykového i vë- deckého, ja k 8e v letech ë ty n c a tÿ ch 19. stol. dovršuje poëateëni, aie základní fáze ve v ÿ v o ji obrozenské naucné prózy. Vëdecka próza zrcadlí dvoji v ÿ v o j: jazy k o v ÿ a v lastn i vÿvoj vëdeckÿ. T ri hlasy,

l) S požadavkem pùvodnosti ëeské vëdy, sam ostatné tvurčf činnosti, vystoupil už predtím s ostrím proti Jungm annovi V. Z ahradaik, ktery zâroveà od m itai i snaby jazykové neologisacní. (Sr. J . Jakubec, Dëjiny literatu ry őeské 11, 385.)

*) Fr. Palackÿ, ČČM 1837, str. 7.

(27)

které jsm e uvedli, Jungm annûv, Palackého a Cuprûv, d o tÿkaji se každv s jiné strán k y naši otázky. Ju n g m an n jak o iniciator a zároven do jisté m iry zákonodárce term inologického snaženi obrozenského zam ëruje 8vùj pohled zvlaštē na vÿvoj jazykovÿ. P alackÿ spojuje hledisko jazykové i vëcné a F r. Čupr 8e již prevažnē dotyká jen onoho vÿvoje vëcného, vëdeckého. Jazykovÿ v ÿ v o j, zvlaštē vÿvoj ëeské terminologie» neni tim to vytëenim novÿch ùkolû a zduraznënim vlastni funkce vëdecké prozy ukonëen. P okracuje sam ostatnë v jedno- tlivÿch oborech a ustaluje se v základech až v letech sedm desâtÿch.

Jungm annova ùcast pri tvoreni ceské term inologie. — Jungm annova naucná próza s term inologii !iterarne

vëdnou a linguistickou.

Po obecnÿch kapitolách úvodních, které n am poskytly širši rozhled a um oźńuji zapojení epeciální otázky zkoum ání do širši dobovéivëcné souvisloeti a v y tv árejí pozadí, n a nēmž se n ám jasnëji odražeji në- která fak ta, obrátím e hlavnì zfetel к vlastním u pfedm ëtu své práce, к obrozenské term inologii literârnë vëdné a к jejím u hlavním u tvurci, Jo se fu Jungm annovi.

Je m nožstvi.eložek jazykového deni obrozenského» do nichž pod- nëtnë zasahuje 8vou ëinnosti Jo sef Ju n g m an n , at* již jsou to pomezni otázky orthografie, prosodie nebo rom antická mySlenka jednotného spisovného jazy k a elovanského a pod. N ejtrvaleji a tak é nejhloubëji jej p o u tá otázka p íetv áfen í lexikální stru k tu ry spisovného jazy k a, zvlaštē básnického a vëdeckého. Soustfedënÿ zájem se projevuje v korespondenci i v zápiscích a v ëastÿch pfileźitoslnych zm ínkách v projevech literárních. V lastní však ùëast je rázu praktického. J e jen pri- rozené, že od praktické tlum oënické ëinnosti básnické, spadající do doby m ladosti a znam enající velkÿ prinos p ri tvoreni novoëeského jazy k a básnického a jeho synonym iky, doepívá Jungm ann ve shodë 8 dobovÿm vÿvojem к ëinné úcaeti na v y tv á íe n í ëeské vëdecké terminologie. Úsili о ceskou vëdeckou term inologii je v poëatcich spo-

(28)

jeno se snabam i o ceskou encyklopedii. Z cetnÿch zmínek v korespondenci je p atrn o rozdëleni úkolu a oboru a Jungm annova vedouci, redaktorska ùëast. D ûvody nezdaru uskuteënëni planu encyklopedie byly jin é než jazykové. O tom svëdëi dila, k terá vycházejí od roku 1820 a pfinašeji encyklopedické prebledy vysledkù badani v jednotlivych oborech. I když hodnota vëcné, vëdecké 810žky je rozdílná, spojuje je jed n o tn é usili jazykové о vytvorení ëeské terminologie. Že i p ri tëchto jednotlivë vydavanÿch vëdeckÿch pfiručkach mužeme m luvit o koordinující úcasti Jungm annovë, o tom svëdëi opët ëetné zm inky v Jungm annovë i Markovë korespondenci о Jungm annovë poradni funkci v term inologickÿch otázkách, stejnë jako Purkynova vzpom ínková glosa v Żive о pravidelnÿch schuzkách kruhu Preslova, jejichž duši byl Ju n g m an n . Nejužši spolupráce Jungm annova vy- značuje Markovii Logiku z r. 1820, jejiž term iny Jungm ann zéásti opët zpëtnë prij im a do své Slovesnosti. Rovnēž terminologie Sedláê- kovy Fysiky prochazi poradni redakci Jungm annovou.1) Jungm annova ūčast se ty k a bucT jednotlivych term inu, jejich doporučeni, od- m itn u ti nebo navrženi novych, vytycenf a zduraznëni zásadnícb hie- disk i obecnych zásad p fi tvofeni terminologie (stanovení р гате п й a jejich p latn o st, princip analogie, purism us, normalisace a pod.).

Jungm annovy snahy term inologické jsou v úzkém v ztah u к jeho činnosti lexikografické. У pfípravnych pracich к Slovníku musil Ju n g m an n shrom ažditi za pomoci svÿch žaku a p fátel b o h atÿ m aterial ze spisu starych i z au to rù soudobÿch, pfihližel к jazyku živčmu i к dialektum (zvlaštē к dialektu slovenskému) a v neposledni fadë к jazykum slovanskÿm , zvlaštē к lexikálni kodifikaci polâtiny a ruStiny v slovnících Lindovë a Н еу то ѵ ё. T ak prošel pfi své lexiko- grafické práci tém ëf vSechny zdroje, z nichž čerpal i pfi tvofeni nové ëeské term inologie. Ve Slovníku upozornoval vedle tfidëni vÿznam o- vého a vedle záznam u etym ologickÿch tak é na hledisko analogické, zvlaštē и slov novë vytvofenÿch (sr. и hesel zájm í, 8 loh a a j.), na za- fazeni do slovotvom ého systém u.

*Vlastni term inologické usili Jungm annovo se projevuje v dflech a pracich s th em atem literarnë vëdnÿm nebo linguistickÿm , a f za-

0 J . Jungm ann v dopiec A. Markovi ze dne 21. 10. 1824, ČČM 1883, str. 54.

(29)

m ēreni ciati odborného, popularisujícího nebo vlastenecky buditel- skébo. Podám e bibliograficky pfehled tžch to dël a prací, z kterych vycházíme p ii rozboru Jungm annovy term inologie (pfehled — bez nároku na vycerpávající úplnost — je sestaven chronologicky a pod- kładem je mu bibliografie V. Zeleného v díle Život Josefa Jungm anna 1873, str. 376 nn):

!80S A tala, neb láska dvou divochù na pousti. (Ūvod.)

18C6 O jazyku ceském. Rozmlouvání první. (H lasatel I, 1806, 43.) Rozmlouvání drubé. (H lasatel I, 1806, 321.)

1811 Ja n a Miltona Ztraceny ráj. (Píedm luva. — Život Ja n a Miltona.)

1813 О slovanskÿch nárccích, a prostredcích jim se naučiti. (Prvotiny 1813, 83.

Na au torství Jungm annovo sondi V. Zelenÿ.)

1813 Antibohemia. — Slovo к stateõném u a blahovzdelanému Bohemariusovi.

(Prvotiny 1813, 185, 191.)

1811 Vÿtah z reci (Tit.) Ja n a Kosakowského, biskupa Vilenského. (P rvotiny 1814, 10, 21.)

1817 Starobylá składanie I. Pfedm luva Josefa Jungm anna.

1820 Slovesnost aneb zbirka pfikladu s k rátk y m pojednáním o slobu.

1821 K rátk y prehled prosodie a m etriky Indické. (K rok I, 1, 33.) 1821 Vÿmësky z prosodiky a m etriky ëeské. (K rok I, 2, 1.)

1821 Posudek. Vznešenost prirody od M. Z. Polaka. (K rok I, 1, 150.)

1821 Posudek. 2. Zlomky o ćeskćm básnictví, zvlāštē o prosodii od Šeb. Hnëvkov- skćho. (èifra**, na autorství Jungm annovo soudí V. Zeleny;Krok I, 2,141.) 1822 Rukopis Kralodvorsky. (Dobroslav I I I , 2, 27.)

1822 ״ Poznamenání“ к básni ״ Soud Libusin“ . (K rok I, 3, 56.)

1823 Báseâ к slavnému installování arcibiskupa Ostrihomského P. (tit.) Alexandra Rudnayho atd. Predm luva о potrebném skoum ání jinoslovanskych náfeéí.

Poznamenání. (K rok I, 4, 10 — v obsahu K roku je uvedeno: B a se n ... s poznam enáním od Jos. Jungm anna.)

1825 Historie literatu ry őeské.

1827 ״ Poznamenání“ к pojednání Bergnerovu ״ О literature vesmës, a žadosti“ . (K rok I I , 2, 170.)

1827 O klassičnosti v literature vùbec a zvlāštē éeské. (ČČM 1, 1827, 29.) 1828 О poëàtku a promënâch pravopisu őeského (společnē s У. H ankou).

1828 Časopis pro katolické duchovenstvo. (Pfedm luva.)

1829 Posudek о t rétim svazku ״ Scriptores rerum bohem icarum “ vydaném F r. P a- lackÿm. (ČČM 3, 1829, 128.)

1830 О ëeském jazyku úsudek LukāŠe Hornického, Poláka, v drubé polovici X V I.

století. (ČČM 4, 1830, 293.)

1832 О rùznënf õeského písemníbo jazyka. (ČČM 6, 1832, 165.) 1832 T atran k a Palkovičova. Posudek. (ČČM 6, 1832, 235.)

(30)

00050171

1835— 1839 Slovník ceskonémeckÿ I.—V. Píedm luva.

1837 Z pràva o vydání spisu Pavia Židka. (ČČM 11, 1837, 225.) 1842 Studie v Rozboru staroceské literatury.

1842 Rozepre mezi pismeny. (ČČM 16, 1842.)

1843 Ü vahy. 1. Nápevy к písním Fr. Ja r. K am enického... (ČČM 17, 1843, 450.) 1843 Cestování Fridricha z Donina. (ČČM 17, 1843, 354.)

1843 Napom inatel. Omylu v pisemny jazy к ceskoslovanskÿ se vluzujících sbírka první, s predslovím. Od Josefa Jungm anna. (ČČM 17, 1843, 395.)

1844 A. M arek, Základní filosofie. Pfedm luva od Josefa Jungm anna.

1845 Studie v Rozboru staroceské literatu ry za léta 1843— 1844.

1815 Slovesnost aneb nåuka о v ÿ m lu v n o sti... Druhé opravené a rozmnoicné vy- dání.

1846 Slovesnost... Tretf vydání nezménéné.

1849 H istorie literatu ry ceské. Druhé vydání.

Jso u v tom to prehledu dila knižni i casopisecká, studie i polemické úvahy, posudky i strucné poznám ky. Pokud jde о m isto, jaké v nich zaujím á term inologie, m ají platnost rűznou. Težište na terminolo- gické stránce je v obou vydáních Slovesnosti, a to v jejich theore- tickÿch cástech. Jso u to soustavné zpracované prírucky s príklonem к soustavám cizím, p o jaté eklekticky a sestavené kompilaéné. I když nechceme nik terak pom íjet duležitost jinÿch složek1), prece jen, zvlaštē ve srovnání s jinÿm i díly, vyniká strán k a term inologicka. Vÿznacné m isto naleži term inologii také v m etrickÿch a prosodickÿch studiich v K roku. Jd e ta m v sak zároven о praktické využiti vytvorené ter•

minologie a о vyzkoušeni její únosnosti v projevech se zdùraznénou složkou them atickou a se zamérenim zcásti polemickÿm. V H istorii lite ra tu ry ceské je term inologie v üvodnich prebledech a v klasifi- kacnicb oddilech v p o d staté aplikaci terminologie Slovesnosti; vy- znam dila tk v i v casti vëcné, v bibliografickém soupisu a popisu lite- rám ích dél a v jejicb klasifikaci. Odborná terminologie všech oborù, a tedy i literám è v édná, je soucástí lexikální kodifikace ve Slovníku.

Naleži j í tam diiležitč m isto, ja k o tom svédéi už vyše zm ínéná éáet píedm luvy.

x) Sr. na pr. Hÿskovo hodnocení vÿznam u Slovesnosti pro literárni kritiku (MVy- znam Slovesnosti — a tudiž Jungm annûv — pro déjiny literám í kritiky nasí zĀleži v tom , že jeho pravidly byla pozdéji mérena éeská produkce slovesná*\ M. H ytek, Jungm annova Škola kritickó, L F 1914, 267) i studii J . Dolanského-Heidenreicha, Jungm annova Slovesnost z r. 1845, Slavia 18, 1947, 161.

(31)

zájm y, kleré jsou reakcí na dobové otázky a problém y literarnë vëdné a jazykozpytné. Je to okruh problém ù, к nimž se Jungm ann stale vrací a jejichž fešeni podává a osvčtluje. H ledá pro nē často oporu и cizích, zvlaštē slovanskÿch autoru, s jejichž názory seznamuje v pfeloženvch úryvcích ceské ctenáfe a jež v kom entáíích к nim ještē zvlaštē vytÿka. T ak v Jungm annovÿch člancich prokm itá stale otázka slovanskÿch jazyku, jejich blízkosti a pfíbuznosti, vyúst’ující až v rom antickÿ požadavek jednotného spisovného jazyka elovan- ského. Tento zájem je m otivován spiše p rakticky než vëdecky a jeho vÿrazem je rovnēž prejím ání slavismù do lexika básnického i v£- deckého. Také do sporu pravopisného mezi jo tisty a ypsilonisty zasahuje Jungm ann êeskÿm spiskem, napsanÿm spoleēnē s horlivÿm zastáncem pravopisu analogického, V. H ankou.1) Aie zviašt’ vÿznaêné misto v Jungm annovÿch pracich zaujím ají otázky prosodické a me- trické, a to v prvé fadë problém pfizvuku a casomiry v ëeské poesii.

Od rukopisnÿch poznam ek к obśim ym stu d iim o prosodii a m etrice

•

indické a ëeské, od prehlednÿch vložek v dflech širšiho založeni к du- slednému zaujím ání st ano visk a pro ëasom iru v posudcích setrv áv á Jungm ann duslednë na mySlence P oëatku z r. 1818 о pfednostech a puvodnosti principu ëasomërného a о d ru h o tn o sti a nëmeckém vlivu pfi prosodii pfizvuëné. J a k zfejmo, jsou to základní otázky jazy k a a poesie, jež obrozenská doba feši. Vedle rešeni problém ovÿch и pirá Jungm ann zvlaštē v pozdním obdobi tvofeni zfetel hlavnë к staré literature ëeské v fadë vëdeckÿch pojednani i v posudcích dël, ma- jicich vztah к staré dobë ëeské literatu ry . Pro Ju n g m an n a byl ovšem ještē takovÿm vrcholnÿm dílem staroëeské poesie R K Z . Je zajim avé, že mezi tëm ito okruhy th em at nenachazim e v obširnējšim ëeském zpracováni otázku obrozenského lexika a jeho p fetv áfen í2), jejiž fe•

šeni má v praktické činnosti Jungm annovë ráz iniciativní a vudcí.

Leë i této otázky se Jungm ann d o tÿ k a, v projevech literárních jen

l) Téze otázcc je vënovân i Jungm annüv spis nëmeckÿ, Beleuchtung der Streit•

frage über die böhmische Orthographie, Praha 1829.

s) Této otázce je vënovâna polemickó sta t' Böhmische Sprachreinigung v në- т е с к у psaném spieku Beleuchtung der S tre itfra g e ... z r. 1829.

(32)

prileźitostnym i a drobnym i zm ínkam i (na pi* v 2. vyd. Slovesnosti, v cláncích о klasičnosti, о rûznëni spisovného jazyka, v poznâmce к básni P. Holého v K roku, v prcdm luvë ke Slovníku), v korespondenci s A. M arkem a J . K ollárem castëji.

Klasifikace Jungm annovÿch literarnich praci a jejich rozvrstveni vzhledem к ú casti a úloze terminologie je duležitē pro podrobnÿ rozbor term inologickÿ. Z predeslÿch vÿvodu je p atrn é, že hlavní misto v nëm zaujím á rozbor terminologie theoretickÿch casti obou vydání Slovesnosti. Veiké a vÿvojovë zavažne ëasové rozpëti mezi nimi a rovnēž i priznané a projevené hledisko korekce v druhem vydání um ožūuje podnëtné srovnání m ateriału i zásad. Aplikace té to term i- nologie v pracích vztahujících se them aticky к zájm ovym okruhum dobovÿm i Jungm annovÿm ukazuje jednak nosnost, jed n ak vživani a bēžnost terminologie. Ale je treb a prihližeti i sam ostatnë к term inologii tëch to prací pro neustálenost a nekolikanásobnost Jungm annovy term inologie, pro oblibu terminologickÿch v arian t a pro nárazy prí- pad n ÿ ch predloh.

Pozadím , na nēmž se odraži vlastní Jungm annuv podíl p ri tvorení term inologie, jak o ž i její vživani a prijím ání, respektive odklon od ni a její p retv áren í, jsou soudobé prace s th em aty literam ë vëdnÿm i a jazykozpvtnÿm i. Jen malo z nich však spada do doby pred 1. vy- dáním Slovesnosti. N epretržitou tradici m á základní terminologie m luvnická v elem entám ích obrozenskÿch pravopisnÿch priruëkach a m luvnicích. Ve vÿvojovém obdobi mezi obëma vydanim i Slovesnosti je takovÿch dël a praci vice, zvlaâtë ve vëdeckÿch časopisech K roku a v Casopise ëeského m useum (studie Safafíkovy, K ollárovy, Pa- lackého a j.). Svédectví о vÿskytu jednotlivych term inu nám podává lietkovÿ m aterial Ű stavu pro jazyk ëeskÿ,1) k terÿ svon excerpëni methodou (t. zv. sita) je v doplnëni s vlastní excerpci autora této prace tém ër prùkaznÿ.

*) Užil jsem ho alask av y m svolením fed iteb tv í Ü stavu pro jazyk česky