Lucie Svobodová: Zum Gebrauch und zur grammatischen Beschreibung der allgemeinen reflexiven Zustandsform, ÚGS FF UK Praha 2011, 43 stran
Posudek bakalářské práce
Předkládaná bakalářská práce se věnuje gramatickému jevu, jehož označení a popis v kodifikacích ještě není plně vžitý. Zpracovávat takové téma ve formě bakalářské práce tedy představuje badatelskou výzvu, které se autorka práce zhostila velmi přesvědčivým způsobem. Zaplňovat mezery v popisu morfosyntaxe nemusí být nikterak jednoduché ani pro zkušenější výzkumníky.
Na práci je třeba vyzdvihnout rozhled, který autorce poskytl patřičný odstup od problému: Na jednu stranu autorka prokázala pečlivost při práci se sběrem a vyhodnocováním dat, kterých nashromáždila v korpusu IDS v Mannheimu velké množství, na druhou stranu je v metodologii práce – odrážející se v logické výstavbě – patrná jistota, jak k tématu přistupovat a neztrácet se v detailu. Je pozitivní, že autorka si uvědomuje, že problém popisu jevu (jazykové proměnné) může úzce souviset s problémem klasifikace na ose spisovnosti/nespisovnosti. Toto východisko umožňuje kritický pohled na dosavadní kodifikace, v nichž se dílem uvažuje schématicky
(gramatiky Helbig/Buscha v různých vydáních), anebo popis chybí skoro úplně. Přínosná je práce po empirické stránce – data jsou nejen nashromážděna, ale tříděna podle výskytu forem v žánrech, které jsou výstižně vyloženy. Pro potřeby klasifikace konkrétních variant jako spisovné či nespisovné autorka kombinuje modelovost textů (Ammon od roku 1995) s konceptuální mluveností a psaností (Koch/Oesterreicher od roku 1985) a s tím související elaborovaností jazyka v příslušných komunikačních doménách (Kloss a Haarmann).V této pasáži má práce nespornou teoretickou hodnotu.
Jazykově je práce ztvárněna zdařile. Snad jen na okraj budiž poznamenáno, že
substantivum Resultat je v němčině středního rodu, nikoli mužského (namátkou str. 13 nebo str. 40). Z technického hlediska mohou být všechny příklady v práci pročíslovány od začátku do konce jednotně, takže např. na str. 37 a 38 nemuselo být číslováno nově. Pokud se na těchto stranách pracuje s již zmíněnými příklady z předchozího textu, stačilo by na ně odkázat. Jde-li o příklady nové, mohlo se v číslování pokračovat – včetně způsobu, jakým je uváděn zdroj dat.
Tuto zdařilou práci bez výhrad doporučuji k obhajobě a do diskuse při ní proto nabízím jen jednu zásadnější otázku: Co se rozumí strukturními a analytickými nástroji na str. 7, jimiž se autorka dobírá svých závěrů, a jaký je mezi nimi vzájemný vztah?
V Praze dne 3. června 2011 Vít Dovalil, Ph.D.
